ARTIST BIO
Kurátorské texty z let 2015 - 2021
Petr Hajdyla je malíř, jehož výtvarná imaginace je prozářená barvami. Z jeho pláten čiší velice živá energie, která se ale ráda odpoutává od popisné transkripce a nabývá spíše ireálných až psychedelických poloh. Jako by si barevná skladba obrazů žila tak trochu vlastním životem. Malba neskutečných, řečeno rétorikou dějin umění, expresivních barevných valérů může upomínat na fakt, že vidění, jakožto smyslové poznávání světa není objektivním fenoménem už jenom proto, že se nelze vtělit do druhého člověka a ověřit si, že hodnoty vlnových délek, kterým říkáme barvy, vnímáme všichni stejně. Hajdylovy výtvarné postupy jako by se tímto principem řídily a bez ostychu nám nabízely zcela svobodnou barevnou interpretaci sklizených lilků, oblaků, včelích úlů, „skejtů“ nebo U-ramp. Zmíněný výčet již tak trochu poodkrývá autorovu námětovou orientaci, která se zdá být na první pohled široká a nekonzistentní. Osciluje mezi městem a venkovem, mezi interiérem a exteriérem, mezi aspektem figurálním a nefigurálním. Při hlubším ponoru ale přesto vykrystalizuje jednotící motiv. Ten neleží v rovině konkrétního námětu jako spíše v náladě. Hajdylovy obrazy totiž všechny krouží kolem pocitu záhadné nepřítomnosti lidských aktérů. Nachází se na nich předměty a kulisy lidské činnosti, explicitně přítomný a malbou zjevovaný člověk ale povětšinou schází. Poodešel ze „záběru“ odpočinout si po sklizni, unavený a rozbolavělý z věčného padání a vstávání z jízdy na skejtu už šel domů, prázdný džbán na stolku čeká na procházku ke studánce, lehátko napůl již potrhané zeje ve vzduchoprázdnu u vypuštěného bazénu, kulečníkový stůl s rozehranou či ještě nezapočatou partií tiše stojí a čeká hráče…
Jaroslav Michna, kurátorské slovo k výstavě Je v tom víc lehkosti než tíhy, Dům umění Opava, 2021
„Zatímco Petr Hajdyla (*1985) v době svého absolutoria (2010) v ateliéru malby prof. Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity obrazy zahušťoval komplikovaně vrstveným množstvím rozličných útržků reality, v posledních několika letech směřuje k námětově sevřenějšímu a soustředěnějšímu projevu. Pohrává si s inspiracemi vycházejícími z konkrétní reality, ze vzpomínek či zážitků, které často posouvá až na samu hranici absurdna či surreálna. Tato pro Petra Hajdylu tak typická syntéza reálných motivů s amorfně abstraktním jazykem vede k tomu, že jasné se rozpouští v mlhavém a mlhavé získává nádech tajemna. Každý z námětů (např. zahrada a výpěstky z ní, včelí úly) není jen pouhou reminiscencí reálného prožitku. Autor se prostřednictvím své malby ale i slov-názvů-náznaků, kterými své obrazy fakticky a pro něj opět zcela typicky dotváří, snaží o transformaci a zobecnění svých prvotních motivů a inspirací. Zobecněním a symbolizací se tak jeho obrazy proměňují v alegorickou malířskou meditaci o podstatě tvorby respektive umění a jeho roli, kterou má sehrávat v lidském společenství. Malby, které takto vznikají, nemůžeme proto vnímat jen jako privátní meditace, ale jako vážnou promluvu či autorský apel. Nepřekvapí proto, že s vědomím těchto vazeb a konotací se Petr Hajdyla, držitel výtvarné ceny Rudolfa Schlattauera pro rok 2016, rozhodl nazvat svou výstavu v Galerii současné malby v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě „Pro-polis“ tj. nejen odkazem označujícím včelí tmel, ale přeneseně i vyjádřením svého přesvědčení o tom, pro koho je vlastně každá veřejně prezentovaná umělecká kreace primárně určena - přeci „pro obec“.“
Mgr. Martin Mikolášek, úvodní slovo k zahájení výstavy Pro-polis, Galerie současné malby, 2019
„Petr Hajdyla dovede svými obrazy navodit úžas. Z obyčejné vázy se na jeho obraze stává vesmír rozehrávající otázky plnosti a prázdna, z hovězí kližky vzniká pod jeho štětcem pohoří, k němuž se slétají rogalisté. Polštář se v Hajdylově obraze bělostně a zlatě skvěje v modré hlubině jako útes, lákavý a nebezpečný. Tajemství, věci napovězené, ale nedopovězené v jeho malbách lákají k imaginaci a interpretaci. Podivné, předpotopní krajiny, výlet do pravěku se v malířově obraze komplikuje nálezem vlastního obrazu. Chronologický čas jako by byl rázem popřen a co se na onom nalezeném obraze zračí? Snad ne“ In Arcadia Ego“,- naštěstí to ví jenom Petr a my si můžeme nalézt vlastní obraznost.
Malíř nám zprostředkuje kouzlo malířského procesu jako takového. Kouzlo abstraktních tahů a barevných lazur, které se někde propletou v iluzi třetího rozměru, jinde se zase zajetí této iluzivnosti vymaňují a fungují absolutně, jako abstraktní obraz. Obraz je, obrazně řečeno, jako gobelín, částečně rozpletený do jednotlivých barevných bavlnek a komponentů.
Hledání a dobrodružství objevování nových krajin vnitřních i vnějších, anamnéza a regrese do dětského snu je vykoupena nebezpečným pocitem ztráty identity, rozpuštěním se v kráse, která se může stát pastí, podobně jako hraniční polohy absolutního světla i absolutní tmy. Ale tak je to s každým dobrým a upřímným uměním. Přeji ať obrazy Petra Hajdyly přinesou světlo i inspiraci a osvítí naše leckdy šedé dny.“
Prof. Daniel Balabán, akad. malíř, úvodní slovo k zahájení výstavy Propady realitou, Galerie Kaple, 2016
Petr Hajdyla zdánlivě jednoznačnými obrazy popírá sdělované, zpochybňuje konvenční přístupy a probouzí naši fantazii k dotváření naznačených příběhů.
Rozmanitost námětů je násobena rozmanitostí zvolených barevnostních kódů, které volně nakládají s kontrastem, harmonií, sytostí, jemností, decentností, dynamičností, pestrostí, monochromií; a také s rozmanitostí v technice malby - vidíme vrstvení, rozpíjení, expresivní tahy štětcem, pastóznost, lazuritu. Petr Hajdyla s každou další malbou skládá svou barevnou paletu úplně znovu.
Invenční je rovněž malířovo formování tvaru, který se v jednotlivých dílech pohybuje od ohraničenosti k neurčitosti, který někde nese konkrétní formy známé reality a jinde jsou významy pozastřené.
Sám autor o svém přístupu k procesu utváření obrazu říká:
"Důležitým faktorem, který dlouhodobě mé obrazy spojuje, je syntéza prvotní myšlenky s následnou volnou malířskou interpretací, během níž často dochází k dalším posunům významů. Sám se nikdy nesnažím stoprocentně kontrolovat vše, co se na plátně děje. Barvě podřizuji svůj rukopis. Umění nevidím ve schopnosti či dovednosti něco namalovat, ale v tom nechat se v procesu sebezapomnění vést neznámou cestou, využívat vše, co tato cesta přináší a s citem režírovat obraz do finální podoby."
Do říše fantazie, hlubin představ o pravěku, hlubin vod skrývajících nebezpečí i poznání nahlížíme parafrází scény z filmu Cesta do pravěku. Chlapci stojí kolem plátna nořícího se z vody, symbolu nevědomí, očištění, pokřtění . Petr Hajdyla dal obrazu název Jak dál. Jak dál s obrazem. Možná se tato otázka ptá i po tom, zdali vpustit do procesu tvorby, jenž je nyní provázen čistou radostí z malování, také další uvažování o naznačených konceptech a "dopsat" tyto jednotlivými obrazy otevřené kapitoly.
Mgr. Dáša Lasotová, Ph. D., úryvek úvodního slova k výstavě Zlatý padák, Galerie Mira, 2015
Studium:
2012 - 2013 Studium pedagogiky, Institut pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Zlín
2008 - 2010 Magisterské studium, Katedra malby, Fakulta umění, Ostravská univerzita, ateliér Malby I. prof. Daniela Balabána, akad. malíře
2005 - 2008 Bakalářské studium, Katedra malby, Fakulta umění, Ostravská univerzita, ateliér Malby I. prof. Daniela Balabána, akad. malíře
2001 - 2005 Střední umělecká škola v Ostravě, obor Užitá malba
Samostatné výstavy:
2021 - Je v tom víc lehkosti, než tíhy, Dům umění, Opava
2020 - Citus Placitus, Galerie PAPE, Odry
2019 - Med i um, Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí
2019 - Propolis, Galerie současné malby, Foyer Divadla Antonína Dvořáka, Ostrava
2018 - Úroda, Národní dům, Frýdek-Místek
2017 - Barelína, Galerie Dole, Ostrava
2016 - Propady realitou, Galerie Kaple, Valašské Meziříčí
2016 - Malířská sezóna, Galerie NIBIRU, Ostrava
2015 - Zlatý padák, Galerie Mira, Ostrava
2014 - Pohledy, Galerie městské knihovny, Rožnov pod Radhoštěm
2014 - Tatínkovy obrazy, Dětský ráj, Ostrava
2013 - Čerstvé maso, Galerie SUŠi, Ostrava
2010 - Malby, Galerie Beseda, Kopřivnice
2008 – Malby, Klub Templ, Ostrava
2002 – Malý Francouz, Školní galerie, Ostrava
Skupinové výstavy:
2017 - Výstava finalistů soutěže plzeňského Prazdroje, Depo, Plzeň
2016 - Výstava finalistů Ceny Rudolfa Schlatauerra, Galerie Sýpka Valašské Meziříčí
2015 - Obrazy, Galerija "Marko K. Gregović", Petrovac Černá Hora
2014 - Krajina malby, Galerie Dole, Ostrava
2013 - Mikulov za pět dní, Café Bárta, Mikulov
2010 - Diplomky - výstava závěrečných prací studentů Fakulty umění Ostravské univerzity, Dům umění, Ostrava
2007 – Miláčku, máš to hnusné, Galerie Jáma 10, Ostrava
2006 – Malby, Kavárna Color café, Ostrava
2004 – Top Topic Band, Galerie Jáma 10, Ostrava
Ocenění
2016 Cena Rudolfa Schlatauerra
2017 První místo v umělecké soutěži plzeňského Prazdroje