Artist statemenT

ENG

Raised in a bohemian artistic family I never doubt there are any limits in creativity. Thanks to my mum, two fathers and a bunch of siblings I grew up surrounded by theater, poetry, visual arts, music and stand-up comedy. Everything crazy was normal. Everything expressive was desired.

While the outside world was extravagant and loud, my inner universe was calm and quiet. I spend hours drawing and painting animals, jungles, historical themes and various subjects I´ve found inside the books of our vast library. Art history encyclopedias, atlases of animals, adventurous novels with fantastical illustrations…

I didn't read as much as I watched. I found the pleasure of seeing. And I fell in love with the ability to reproduce images that appeared in my head. I admired all those great painters from the books.

During my studies I evolved my personal visual language. I mastered the technique of building the image by layering colors from sheer glazes to the rich dense mass.

I obsessively play with the color, contrast and texture in order to find the right moment when the painting comes to live and starts to communicate.

I feel the urgent need to record the way I observe reality. I layer paint the same way I layer associations connected with the depicted topic. I eager to follow these associations in order to provoke one's mind, and raise questions about objectivity of what we see. I want to get myself (and the viewer) to that strange vibrant point where reality is somehow twisted and we find ourselves in a magical scene. (German critic Franz Roh named this phenomenon “Magical realism”.)

To make it happen I use familiar objects and place them in unlikely settings. The moment feels dreamy as well as theatrical. In some images I let figures pass by and be entertained by what they see. In others, the viewer himself is the person who´s about to be entertained.

Although paintings are steady objects I like to think of them as moving and full of music and noises.

At the very moment you stand in front of my painting I want you to be dragged inside by the color, swallowed by the depicted action and transformed by the insistent and disturbing associations.

CZ

Prostředí bohémské rodiny, ve které jsem vyrůstal, mě utvrzovalo v přesvědčení, že kreativita nemá hranice. Díky mamince, dvěma tatínkům a hromadě sourozenců jsem vyrostl obklopen divadlem, poezií, vizuálním uměním, hudbou a komediálními stand-upy. Všechno bláznivé bylo normální. Všechno expresivní bylo žádané.

Zatímco okolní svět překypoval extravagancí a hlukem, můj vnitřní vesmír byl klidný a tichý. Trávil jsem hodiny kreslením a malováním džunglí, historických námětů a všemožných výjevů, které jsem nacházel v naší rozsáhlé knihovně. Encyklopedie dějin umění, atlasy zvířat, dobrodružné romány s fantaskními ilustracemi…

Daleko více než samotné čtení mě fascinovalo pozorování. V něm jsem našel celoživotní potěšení. Současně jsem propadl schopnosti reprodukovat výjevy odehrávající se v mé mysli. Obdivoval jsem malířské mistry v knihách a rozhodl se malovat, jako oni.

Během studií jsem vyvinul svůj osobitý vizuální jazyk. Vycizeloval jsem techniku stavby obrazu pomocí nanášení barvy od průsvitných lazur po hustou pastózní hmotu.

Až obsesivně si hraji s barvou, kontrastem a texturou, abych docílil stavu, kdy malba povstane k životu a začne komunikovat.

Cítím nutkavou potřebu zaznamenávat způsob, jakým pozoruji realitu. Vrstvím barvu stejným způsobem, jakým na sebe vrstvím asociace spojené s námětem, který právě maluji. Dychtím rozehrávat tyto asociace dál a dál, abych vyprovokoval mysl a vyvolal otázky po objektivitě toho, co vidíme. Chci sebe a diváka malbou přenést do bodu, kde realita ztrácí obrysy a my se ocitáme v magické scéně. (Německý kritik Franz Roh tomuto fenoménu na začátku 20. století přiřkl název “Magický realismus”.)

Abych toho docílil, stavím známé objekty do nepravděpodobných kulis. Výjev působí divadelně a snově. Do některých obrazů vchází figury. Pobavené tím, co vidí, rozehrávají jemné akce a konfrontace s prostředím. V jiných obrazech je onou osobou, která má být pobavena, přímo divák.

Ačkoli plátna jsou ze své podstaty nehybná, rád nad nimi přemýšlím jako nad objekty plnými pohybu, hudby a zvuků.

Ve chvíli, kdy stojíte před mým obrazem, je mým cílem vtáhnout vás dovnitř barvou, pohltit dějem a transformovat neodbytně provokujícími asociacemi a otázkami.